3. ledna 2018 / Ladislav Větvička
|
| Narodil se v Praze v roce 25 českemu tatovi a srbske mamě. Už to byl ovšem pruser. Narodit se v minulem stoleti srbske mamě, to nebyla žadna vyhra.
Srbove prošli v minulem stoleti třema velkyma valkama. V te prvni na ně zautočili Rakušaci, Bulhaři, Němci a Turci. Vysledkem bylo tři čtvrtě milionu mrtvych Srbu, přes 16% populace. To byly jednoznačně nejvyšší ztraty jednoho naroda ze všech bojujicich stran... |
Ve druhe valce ve štyrycatych rokach na Srby zautočili Němci, Italove, Chorvati, Maďaři a Bulhaři. Vysledkem bylo přes milion mrtvych Jugoslavcu, převažně Srbu...
Ve třeti valce v devadesatych rokach na Srby zautočili Chorvati, Bosňaci, Američani, Albanci a nakonec i my v ramci humanytarniho bombardovani NATO. Vysledkem byly statisice mrtvych a kompletni etnycke vyčištěni Krajiny, Slavonie a Kosova. Srbi kajsik zmizeli, tomu se ale genocyda neřika...
----------------------------------------
Tuž jaka buducnost vas čeka, když ste po tatovi Čech, po mamě Srb? Rozhodně pestra. V zaři 38 sledoval na dvoře československe ambasady v Beogradu tisice chlopu hlasicich se dobrovolně do česke armady. Par roku nato už byl učastnikem protinacistyckeho odboje, partyzanem v Titově armadě, vyhnancem z Jugošky (když Stalin označil Tyta za krvaveho psa), jedničkařem na pražske fakultě a nakonec totalně nasazenym (za Gottwalda se temu temu už neřikalo totalni nasazeni, ale "umistěnka") kajsik daleko do zaprašene, blative Poruby. To je osud, co? Z velkeho světa do Poruby... Tak se k mlademu synkovi se znalosti šesti jazyku bolševik choval, bo tušil, že može byt nebezpečny.
V roce 50 nastupil na šichtu a vydržel robit bez přestavky celych 67 roku. Dodneška si pamatuju, jak mě, maleho synka zdravil "Nazdaaarrrr", když šmatlal kolem letniho kina nahoru do porubske nemocnice...
-------------------------------------------------------
"Nazdaaarrrr, přiď si pro ty knižky," ozvalo se v telefonu v nedělu v osum večer, den před mym odjezdem do Kosova. Otevřel mi, maly, přihrbeny - co byste tež chtěli, když je vam dvaadevadesat? Energie z něho ovšem salala na dalku. "Přišel si včas, brratřře, zrrovna dopisuju dopis generalu Mladičovi. Musim ho povzbudit. Za chvili ho čeka vyneseni rozsudku, daji mu určitě doživoti, pak ho nechaji umřit a pak ho jednou osvobodi a zrobi z něho hrdinu."
Vypili zme spolu lahev červeneho. "Neni to proti vašemu učeni, že večer se nemaju konzumovat kaloryje?" ptam se ho. "Copak ve vinu jsou kaloryje? To je enem taka zakysana šťava z hrozna."
"A jak to, že vaše knižky nemožu kupit v knihkupectvich?"
Trochu zesmutněl: "Jsou to kurrrvy. Davaji mi zežrat, že jsem se nepřesunul do Prrrahy a ukazal, že se da vědecky vyzkum dělat i z Ostravy za desetinove naklady. Ale hlavně jim vadi, žekazim jejich multykulturni prrropagandu apřipominam Havlovu zločinnnu podporu bomardovani Jugoslavie a Iraku. To mi nezapomenou ani po smrti..." Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty fčil, Poruba
PS: O par dnu později měl Rajko buračku, kera zpusobila řetězec nasledku, kere vedly tam, odkud se už nevracii. Nejčtenějši server Česke republiky o tom zveřejnil kratku zpravu těsně před pulnoci. Rano už byla davno zapadana duležitějšimi udalostmi, třeba zpravy o fotbalistovi, herečce a amerycke jutuberce visely na tytulce cely den Kurrrvy nezapominaji...
Zdroj
|